Jak vlastně myslím to ‚ŠŤASTNÉ šestinedělí‘

Dnes v noci jsem nemohla spát. Stále jsem přemýšlela nad tím, jak to vlastně myslím. Jestli to, co chci ženám a rodinám v očekávání předat, vlastně dává smysl. Jestli nejsem náhodou až příliš drzá, když tvrdím, že šestinedělí je šťastné. Ono totiž v mnoha případech vůbec neni! Je to sakra náročná fáze v životě nové matky. Ale to přece nevylučuje to, aby ji nakonec vnímala jako šťastnou.

Jak tedy to ŠŤASTNÉ šestinedělí vlastně myslím?

Začněme od postřehů, které jsem si sama odžila a myslím, že by za ně ruku do ohně daly snad všechny i služebně starší matky: Nedokonalá máma je lepší než máma na marách, a mateřství je běh na dlouhou trať.

Jako ženy v mužském světě musíme od malička podávat ohromné výkony, abychom samy sebe vnimaly jako úspěšné ženy. A pokud se náhodou stane, že nejsme chytré vysokoškolačky a výkonné manažerky, tak se i tak očekává, že budeme alespoň skvělé hospodyně, ještě lepší matky, rajcovní milenky a to nejlépe všechno současně. Můžete si říct: Co tohle má společného se šestinedělím? Dost!

Často máme na té ‚mateřské DOVOLENÉ‘ pocit, že musíme volný prostor zaplnit profesí dokonalé mámy. Energie a nadšení, které po porodu, pokud vše funguje hladce, cítíme se dříve hodila pro zajištění životních podmínek pro matku a dítě. Nicméně my v naší pohodlné době jsme v pokušení ten příval energie a hormonů investovat úplně špatným směrem. Já jsem nakonec opravdu plakala nad výsledky své investice.

Co říká věda …

Neurověda v současnosti potvrzuje, že v mozku savců se těsně před porodem a rozhodně po něm dějí velké věci. Hodnoty hormonů vylučovaných do těla matky v tomto období by jinak dospělé ženě vystačily na roky.

Julia Jones z Newborn mothers collective to zjednodušeně vysvětluje:

Je to ale také ohromná příležitost!

Ysha Oakes, ajurvédská poporodní dula, přišla s krásnou myšlenkou, že těch 40 dnů šestinedělí nastaví fungování ženy na dalších 40 let. No a když se nad tím zamyslíte, bylo by přeci skvělé, aby žena příštích 40 let svého mateřství vnímala svět jako bezpečné místo plné lásky a podpory a ve stejném duchu vychovávala i svoje děti.

Podobensktví o ‚kyblíčkách lásky‘

Tak jako ze srandy říkáme, že máme nervy v kýblu. Tak si představuji, že uvnitř nás jsou i další zásobárny:

• kyblíček trpělivosti, který občas dojde
• kyblíček optimismu, který ne všichni mají alespoň zpola plný
• kyblíček houžavnatosti
• kyblíček sebelásky
• mateřské péče
• a tak dál a tak dál

Nějaké základní nastavení plnosti těch kyblíčků jsme si odnesli z dětství a v průběhu života pak pracně nebo snáz ty hladinky udržujeme nebo pracně měníme.

Ráda vám povím, jak takovému posunu v šestinedělí pomoci. Ale zase někdy příště, nebo v chystaném e-booku. Daleko to totiž přesahuje možnosti jednoho článku.

Co pro mě je a není šťastné šestinedělí?

Nemyslím načančané štěstí z fotek slavných na instagramu, ale opravdový vnitřní pocit reálné ženy!

Nemyslím povrchní pozlátko, ale syrovou realitu plnou překonávání překážek a spánkové deprivace!

Nemyslím úžasný food styling, ale misku s kořeněným teplým rýžovým pudinkem nebo kuřecím vývarem do postele!

Nemyslím kávičku na konferenčním stolku s návštěvou, ale lahev vody se sportovním uzávěrem vedle postele!

Nemyslím šestinedělní ženou naklizenou domácnost, ale trochu nepořádku, nebo uklízecí výpomoc!

Nemyslím krásnou zavinovačku a vytuněný přebalovací pult, ale protulené dny a noci!

Nemyslím pohoštění pro celou rodinu a návštěvy každý den, ale prostor věnovat se tomu, že se sžívám a učím se vyživovat své novorozené dítě!

Myslím tím to, že si žena může doopravdy sama sobě od ostatních dopřát mateřskou péči, protože její primární úkol je: Bezhlavě se zamilovat do svého dítěte, vyživovat ho a přijmout ho za součást svého nového života.